Mocní Středozemě

Elrond Půlelf

"Tvář Elronda byla bezvěká; ani stará, ani mladá, přestože v ní byly vepsány vzpomínky na mnoho radostí i žalů. Vlasy měl tmavé jako stíny za soumraku, oči šedé jako jasný večer a světlo v nich se podobalo svitu hvězd. Ctihodný se zdál jako král korunovaný dlouhou řadou zim, a přece zdatný jako zkušený válečník v plné síle. Byl mocným mezi elfy i lidmi."Elrond je synem Eärendila a Elwing Bílé; byl to bratr Elrose Tar-Minyatura, prvního krále Númenoru. Na konci Prvního věku si zvolil, že chce patřit k Prvorozeným, a zůstal až do konce Třetího věku ve Středozemi. Je pánem Imladris a strážce Vilyi, Prstenu vzduchu, který dostal od Gil-galada.Dokud bude jeho sídlo obklopeno pustinami a zvědy nepřítele, neopustí ho. Nemá touhu cestovat, protože za svého mládí proputoval kraj světa a viděl toho již hodně. Teď mu ze všeho nejvíce leží na srdci blaho jeho lidu a jeho rodiny. Má dva syny, Elladana a Elrohira, a krásnou dceru Arwen. Trochu ho trápí, že je dosud nezadaná, neb mu jeho srdce říká, že muž schopný uchvátit její srdce se dosud nenarodil...Svou hloubavou povahou je to spíše učenec, ale nouze ho donutila naučit se velmi dobře vládnout i mečem a kopím. Nenachází však v tomto umění žádnou zálibu a s radostí přenechává břemeno ostrahy Roklinky a přímého velení vojákům svým synům a kapitánům.Čas, postupné poznání, zkušenosti a v poslední době v nemalé míře i moc jeho Prstenu vytříbily jeho schopnosti předvídání a věštění do takové míry, že nad tím zůstává rozum stát. Dokáže v pravý čas poslat na pravé místo tu pravou osobu jedinou poznámkou nebo pokynem. Ani on sám mnohdy netuší, proč to či ono říká nebo dělá, ale naučil se nebránit svým pocitům. Navzdory tomu na svou intuici a vhled nijak nespoléhá - jeho znalosti historie Středozemě a elfích záležitostí jsou vpravdě ohromné, rovnat se mu v tom nemůže patrně žádný smrtelník.Jeho domov je znám jako Poslední domácký dům a každý pocestný, který neslouží nepříteli, je zde vítán a obsloužen podle svých potřeb. Míří k němu poselstva trpasličích vládců i těch lidských pánů, kteří jsou dostatečně moudří na to, aby si od něj vyžádali rady ohledně svých důležitých rozhodnutí - a on všem důstojně a dobře odpovídá.