Cesta domů

Pátá část příběhu Leorika, Gotfruy, Hagrida a jejich přátel. O cestě zpět do Bílého města, návštěvě u Sarumana a o konečném vypořádání s vrahem Lukasem.
Napsal Alek

Hyana

Po více jak týdnu úmorné cesty pouští jsme s vozy dojeli do Ztraceného ráje. Tam už čekal náš starý známý, námořník Mandel. Mezi jiným nám vyprávěl příběh tamějšího šejka a jeho četných dětí, které spolu soupeřily o jeho přízeň. Intriky nakonec vyústily v otravu jedné z jeho dcer.
Přes nutkání pomoci šejkovi cit pro povinnost zvítězil a druhý den jsme vyrazili znovu na cestu domů. Ale osud nám holt šejkův příběh přivál do cesty ještě jednou. Druhého dne jsme na cestě narazili na krvavou stopu, jež nás dovedla k zuboženému muži jménem Hasan. Šejkův syn, pokrevní bratr otrávené dívky. Dozvěděl se, že její sestru by mohla vyléčit rostlina zvoucí se hyana, o které nám vyprávěl už Diriomel před odjezdem z Minas Tirith. Hasan rostlinu našel, ale než se k ní dostal, napadla ho jakási příšera z blízkého solného jezírka.
Hasana jsme vyléčili a později se i s ním vydali k jezírku pro hyanu. A vskutku, jakmile jsme se přiblížili k jezírku, vynořil se z něj velký temný škorpión. Chvíli bojoval s Gotfruou a do krve rozzuřeným Hagridem, kteří mu uštědřili pár pořádných ran. A poté, co jsem ho zasáhl bleskem, chytil Gotfruu a stáhl ho do temné hlubiny. Hagrid neváhal a vrhl se do jezera za nimi. To čekání bylo strašné, nemohl jsem dělat nic jiného, než doufat, že Hagrid bratra zachrání. Záhy se můj bratr objevil na černé hladině a popadal dech. Hagrid ale byl pořád dole. Podal jsem Gotfruovi lano a společně s Hasanem jsme ho drželi, zatímco on se vracel pro Hagrida. Nakonec ho našel, oba se dostali nahoru a od jezírka jsme raději poodešli.

Blížil se večer, a tak jsme vozy doprovodili do nejbližší karavensaráje, Hasan ale trval na tom, že u jezírka zůstane, aby mu rostlinu nikdo neukradl. Postavil jsem mu tam pro jistotu magické stavení, aby nebyl tak zranitelný.
Později v noci jsme se k jezírku vrátili, narazili jsme však na tři démony noci v čele s jejich vůdcem, starým známým Sar-Šnargou, a Sirkanem, čarodějem, pánem štírů. Sar-Šnarga hlídal hyanu, zatímco démoni a Sirkan bojovali s námi. Hagrid, Týna a já jsme pobili démony, zatímco Gotfrua bojoval se Sirkanem. Když už to bylo nahnutý i se Sirkanem, do boje se vrhl Šnarga. Sirkan po další ráně Gotfruy padl, a bratr se ihned vrhl do souboje s démonem noci. Ukázalo se, že Hasan, Hagrid a Gotfrua najednou byli nad démonovy síly a tak se Sar-Šnarga dal rychle na úprk. Gotfrua po něm ještě vrhl Aglos, Šnarga si ho však z rány vytrhl, zahodil ho a utekl do stínů noci.
4 Urui 2732 T.v.
Štír z jezírka se už neukázal, pravděpodobně byl nějak spojen se Sirkanem a jeho životem. Tudíž byla cesta k Hyaně volná. Hagrid opatrně, dle instrukcí Diriomela, jediný rozkvetlý plod zázračné rostlinky utrhl. Poté ho i s instrukcemi předal Hasanovi, aby jím zachránil svou sestru.
A my jsme dál pokračovali v cestě domů; Hagrid veze pro sběratele Diriomela nějaké vzácné kousky, já se velmi těším na setkání se Sarumanem, a bratříček Gotfrua se již jistě nemůže dočkat své milované Lusy.

Prsten Mága

Saruman už mě očekával. Tedy ne, že by postával u dveří a netrpělivě přešlapoval, nicméně vešel do pokoje vzápětí po mě a s úsměvem na tváři ke mně přistoupil. "Jsem moc rád, že tě znovu vidím živého a zdravého, milý chlapče! Navíc z tvého úsměvu soudím, žes tu jako vítěz..." A s tou nevyřčenou otázkou na rtech se na mne podíval.
Záblesk triumfu v očích jsem nedokázal, a vlastně ani nechtěl, skrývat. Lehce jsem se svému mistrovi uklonil. "Můj pane, vskutku, zvítězili jsme a Forlanovo prokletí zlomili. Leč málem jsme za to svými životy zaplatili... však jsi to sám předvídal."
Levou rukou mě vzal kolem ramen a pomalu odváděl do své studovny, zatímco si pravou uhlazoval plnovous, jak měl ve zvyku, když byl s něčím spokojen. "Výborně, výborně, můj nadaný žáku! Měl jsem o tebe opravdovou starost, ale vidím, že sis mé rady vzal k srdci a zdárně tak dokončil i tuto poněkud hazardní výpravu..."
Pak se odmlčel a pokračoval, až když jsme se oba pohodlně usadili. "Tak povídej, Leoriku, jaká kouzla tam na vás čekala, co všechno ses od proradného Forlana naučil?" Okamžitě se mi vybavily všechny hrůzy toho podzemí a ničivá kouzla, číhající na každém kroku.

Saruman mé vyprávění nepřerušoval, jen pokyvoval hlavou.
"Bez tvých rad bychom daleko nedošli. Forlan skutečně padl do Sauronových osidel, jak jsi se obával. Vládl Temným plamenem, bájného Podzemního lovce na obranu své pevnosti přivolal a bránu do ní životem svého přítele zapečetil. Ale ze všeho nejhorší byl jeho poslední odkaz, zaklel ho do tohoto svitku," dodal jsem, podávajíc mu již neškodný svitek.
S každou mou větou se mračil víc a víc. A když si potom pečlivě přečetl starý svitek s posledním odkazem Forlana, náhle vzplanul: "To není možné, aby toho tolik dokázal v čase tak kratičkém, navíc po boji s mocnými nepřáteli! Pověz mi Leoriku," blýskl po mně vědoucím pohledem, "co všechno jsi nalezl v jeho pracovně, jeho laboratoři? Našels to, o čem jsem ti povídal?!"
Opětoval jsem mu pohled, "Ano, můj mistře. Však jistě cítíš jeho moc. Moc, jakou pulzuje i nyní. Uposlechl jsem tvých rad, neodvážil jsem se ho použít, leč na první pohled, zdá se, není tknut temnou magií." Sáhl jsem do svého pláště a vyndal truhličku.
Saruman se nahnul kupředu a na truhličku se podíval tak, jakoby pohledem dokázal proniknout až ke klenotu ležícímu uvnitř. Beze slova čekal, nechával mě vychutnat si ten okamžik...
"Pohleď mistře, prsten Mága. Výtvor tvého proradného žáka, Forlana Jedenáctiprstého!"
Zbloudilý paprsek zapadajícího slunce rozzářil ten kousek kovu tak, že mě na chvíli oslepil. Saruman se na zlatý kroužek díval bez mrknutí oka, očividně maximálně soustředěn. Potom pomalu natáhl ruku a prsten zvedl. V jeho dlouhých, štíhlých prstech jakoby ožil, ihned jsem pocítil tu pulzující moc. Prsten zářil sám o sobě, zatímco ležel v dlani mého Mistra. Ten si ho náhle nechal skutálet až k bříškům svých prstů, na poslední chvíli ho zachránil před pádem a zvedl ho k tváři.
Pak se skrz něj na mě podíval. Zničehonic mě zamrazilo, když jsem uviděl jeho modré oko v ohnivém kruhu prstenu. Jak se na mě díval, kruh se zvětšoval a plameny hučely, oko chladné jako led na dálném severu trhalo na kusy mou duši a strach do mě zarazil svou čepel. Odhodlal jsem se vzdorovat a bojovat s ním, do očí jsem si přivolal oheň, aby ten mráz odrazil, a kolem sebe vytvořil chlad, který mě ochránil před ohnivým kruhem. Pak náhle, když už jsem byl připraven doopravdy bojovat, vjem ohnivého kruhu zmizel, Saruman nechal svou ruku s prstenem poklesnout. S úctou se na něj podíval a pak, uznale, i na mne: "To je síla! Příliš jsem ti nevěřil, i když je pravda, že znamení tu byla... ale tohle je opravdu dílo mistra, jakkoli se mi příčí toto slovo vyslovit spolu se jménem mého bývalého učně!"
Malý úsměv pak změkčil strohou přísnost jeho rysů, když na mě kývl: "Jak vidím, nenecháš se hned tak odradit! Výborně, Leoriku, myslím, že jsi připraven poučit se trochu víc o tom, jak se váže a v čem spočívá moc kouzelných prstenů. Pojď se mnou." Dychtivě jsem kráčel za ním.

Bylo to o patro výš, v jeho soukromých komnatách, kde jsem nikdy nebyl. Pevné dveře zbudované z letitého dřeva se před ním bezhlučně otevřely a odhalily tak pohled na místnost zaplněnou stoly a stojany. Na první pohled mi připomněla laboratoř Forlana. Tady bylo však jasně vidět, že se tu pracuje a zkoumá, pod jednou baňkou hořel malý ohýnek, ve velkém bronzovém kotli se něco louhovalo v roztoku, který nepříjemně páchl.
Saruman si přes šaty přetáhl velký tmavý plášť, podobný podal i mně. A pak se pustil do výkladu. Neměl jsem čas ani možnost si dělat nějaké poznámky, napínal jsem proto veškerou svou pozornost i paměť na maximum, aby mi neuniklo ani slovo. Pak se začal soustředit na prsten, prováděl s ním spoustu pokusů, zkoumal z čeho a jak byl vyroben, testoval jeho mechanické vlastnosti a postupně přešel k vlastnostem magickým.
Byl to fascinující tanec, co předváděl Saruman mezi všemi těmi nádobami a křivulemi, výhní a kleštěmi, složitá kouzla sesílal na podporu svých slov pouhými gesty a úsečnými rozkazy, vzduch byl vysušený jako na spáleništi a pálil v krku, přesto se únava nedostavovala. Jakoby čas nic neznamenal a ztratil nad námi svou moc. První noc jsme vůbec nespali, druhý den už pak naštěstí i Saruman začal zvolňovat. Byl tak ponořen do zkoumání, že na mě zapomínal a musel jsem se mu proto občas připomenout.
Na sklonku třetího dne jsme již znali všechny Forlanovy taje, které spoutal do prstenu. Za hluboké a temné nadvlády Paní hvězd jsme si konečně mohli dopřát odpočinku.

Nezvaný host

Po příchodu domů jsem se střetl na dvoře s neočekávanou návštěvou. Představila se jako Saladriel, léčitelka, ale její rysy ve tváři, tak jemné a vznešené, o ní prozradily mnohem víc. Byla to elfí žena a přicházela z lesů Lórienu, jak se zmínila při krátké procházce naší zahradou. Přijela se zprávou pro Hagrida; na jeho otce spadl strom a nyní bojuje o život.
Když jsme vycházeli ze zahrady klenutým průchodem kolem spíží ke stájím, pocítili jsme oba magický záchvěv. Saladriel to trochu vyvedlo z míry, neboť její rasa je na takovéto projevy obzvláště citlivá a dokáže přesně rozeznat i daný aspekt magie. A tato vibrace nebyla projevem čisté magie. Dveře do spíže byly zavřené.
Ve spíži Hagrid nalezl čerstvé stopy, ale vetřelec se už musel skrývat jinde nebo utekl do noci. Nechápu co skloněný Hagrid s pochodní v ruce na té dlaždicové zemi viděl, ale vypadal vskutku jak pes, co se chytil stopy a dychtivě ji sledoval. Pak se zastavil u vysoké zdi, na níž, dle jeho slov, musel vetřelec vylézt. Gotfrua s Hagridem se na zeď vyhoupli a prozkoumávali střechu. Já se Saladriel jsme dům obešli a zkusili projít branou na sousední pozemky. Brána byla zavřená a než jsem stihl zabušit, zaslechl jsem Hagrida jak křičí na Gotfruu. V mžiku jsem vyslovil magickou formulku a už jako sova přelétl bránu, následován Saladriel v ptačí podobě.
Na ztemnělém dvoře, osvětleném jen pochodní pohozenou na zemi, spolu bojovaly dvě postavy; Gotfrua s mečem, od něhož se odráželo světlo plamenů při každém úderu, který vedl na svého soka, a Lukas, zabiják oděný temnotou. Gotfruovy jindy jisté zásahy občas záhadně míjely svůj cíl a mizely nenávratně ve tmě. Zato dýky Lukase byly přesné a zabodávaly se do bratrova těla s neobyčejnou lehkostí. To už se do boje přidal i Hagrid a jeho sekera velkým nápřahem prosekla Lukasův plášť a zkropila ho krví.
Mezitím jsem se již stihl vrátil do své podoby a ještě toho bídáka zpomalit kouzlem, takže již nereagoval tak hbitě na útoky ani tak rychle neútočil. Toho naše bojové duo využilo a zdálo se, že Lukas poté vážně zvažoval svůj ústup. A když už to vypadalo, že se opravdu pokusí o útěk, oklamal Gotfruu svým pohybem, přičemž sáhl do záhybu svého pláště a vytáhl z něho malou temně černou dýku, kterou pak zanořil do břicha Gotfruy Udatného. Ten nevěřícně pohlédl na svého vraha a snažíc se zadržet řinoucí se krev holýma rukama, se sesul na zem.
Z letargie mě vytrhla až elfka běžící k mému bratrovi a Hagrid, který zuřivě útočil. V zlosti jsem namířil ukazováček pravé ruky na Lukase a mrtvolný vzduch prosytil magickými zaklínadlem. Poté temnotu prořízl oslepující záblesk a ověnčil vraha svou energií. Lukas padl vedle bezvládného těla Gotfruy, nad nímž se již skláněla Saladriel a šeptala do krvavé noci modlitby k Estë léčitelce.
30 Urui 2732 T.v.
Jen díky Saladriel, obdařené mocí léčit rány, bolest a utrpení, Gotfrua té noci nezemřel. A jen jí patří náš obdiv a vděk. Bohužel ani jednoho se jí nedostalo v dostatečné míře, neboť hned ráno odjela s Hagridem za jeho otcem. Já s bratrem a Naomi jsme se zdrželi na sice pochmurnou, ve světle předchozích událostí, ale nakonec vydařenou oslavu babiččiných narozenin.

Ještě toho večera po Lukasově pádu jsme o všem informovali bábi a Mandela, z kterého se překvapivě vyklubal zvěd a informátor v jejích službách. Mandel Lukase jistý čas sledoval, když hledaný vrah unikl z Minas Tirith poté, co jsme se ubránili jeho útokům před skoro dvěma lety a následně zničili jeho magické dýky. Jeho kroky vedly do Mordoru, odkud si přenesl dýky nové.
Dohodl jsem se s babčou, že předtím než odjedeme za Hagridem, dům lépe zabezpečím proti cizímu vniknutí. Zejména teď to bude možná třeba, protože Forlanův prsten Mága zůstává v úschově u ní. Těžko říci, jestli se Lukas zajímal o Prsten nebo zda to byl jen pokus o odplatu...
23 Ivanneth 2732 T.v.
Zpět v Lothlorienu. Předali jsme elfům kopí Aglos, za což nás vřele přivítali a štědře pohostili. Co nevidět však vyrazíme za Hagridem a Saladriel.
Napsal Alek 03.03.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 8 příspěvků.
ČAS 0.13909196853638 secREMOTE_IP: 44.204.204.14