Konstrukce lodí

Soupis typů lodí ve Středozemi a pravidla pro jejich stavbu.
Napsal Rytíř
Obsah článku:

Konstrukce lodí

Ačkoli se to na první pohled možná nezdá, i ve Středozemi se dá zažít mnohé dobrodružství na palubě lodi. Gondor je ve své podstatě námořním státem, námořní konflikt s Umbarem a jeho piráty probíhá vlastně neustále a čas od času přeroste i ve velký, regulérní střet válečných loďstev. Elfové jsou s mořem spjatí odjakživa a jejich dovednost ve stavbě lodí a plavbě po vlnách je příslovečná.

S lodí se dá obchodovat, podnikat loupežné nájezdy i objevné plavby za daleký obzor. Může sloužit i jen jako dopravní prostředek v cestě za většími cíli a dobrodružstvími zažívanými na souši. Následující článek vám pomůže postavit si takovou loď, která bude veskrze vyhovovat vašim potřebám.

Začínáme

Ve Středozemi na sklonku Třetího věku mají loďařští mistři k dispozici pouze dva klasické druhy pohonu lodí - vesla a plachty. Elfové se naučili spoléhat takřka výhradně na sílu větru, Gondor to od nich odkoukal, zejména u obchodních a průzkumných plavidel. Válečné lodě je však nucen stavět tak, aby se dokázaly pohybovat i vlastní silou, nikoli jen pod plachtami, protože piráti z Umbaru spoléhají z hlediska pohonu zejména na sílu paží svých otroků. Každý národ má svůj vlastní typ lodě, který umí stavět a používat a je tím charakteristický.

První krok ve stavbě lodi je odpověď na dvě jednoduché otázky: "Jaký druh plachetnice chci?" a "Co s ní chci dělat?" Potřebujete malou loďku, abyste mohli cestovat po Velké Anduině a pobřežních zálivech, nebo potřebujete velkou nákladní loď na dlouhé plavby po moři? Kdo postaví tvou loď, elfové, loděnice v Gondoru anebo snad v Umbaru? Odpovědi na tyto otázky vám velmi ulehčí následující skládání jednotlivých kousků konstrukce lodi do sebe. Pro lepší představu toho, jaký typ lodi je nejvhodnější pro tvé účely a požadavky, nejprve uvedu krátký seznam lodí běžně používaných ve vodách Středozemě.

Typy lodí

Lidské lodě

Jejich znakem je důraz na nosnost a spolehlivost. Všechny lidské lodě se řídí kormidelní pákou, která ovládá kormidlo v ose lodi, na její zádi. Velikost lodí je limitována nejen obecným umem loďařů, ale i nutností udržet kormidelní páku ve směru, který je třeba. Na největších lodí ji obsluhují až tři lidé, a to jim ještě pomáhá soustava kladek a táhel. Porucha (zlomení) kormidelní páky je nejčastější příčinou ztroskotání velké lodi za bouře.

Bárka: Na délku měří 10 až 50 stop, unese náklad až čtyři tuny za každých 10 stop délky. Nevýhodou bárek je jejich malá odolnost a spolehlivost při plavbě po moři, takže jejich provoz se omezuje jen na relativně klidné, mělké vody. Bárky se nejčastěji používají na přepravu lidí a nákladu po velkých řekách a jezerech. Bárky staví lidé; Gondorští je staví jako poměrně robustní a na pohled elegantní plavidla s vesly, ale hlavním pohonem je plachta; lidé ze severu, od Dlouhého jezera, je staví jako čistě funkční, nehezké a bachraté lodě, které jsou pomalé, ale hodně uvezou a pohání je pouze vesla.

Rybářský člun: Jsou to malá plavidla, vyskytující se hlavně u pobřeží Gondoru a Umbaru. Mají nejrůznější tvar i velikost, průměrný rybářský člun ale měří na délku 30 stop, na šířku 6 stop, má jeden malý stěžeň s jednou plachtou. Přestože nejsou velké, rybářské čluny jsou velmi spolehlivé a často se používají i na krátké plavby po moři. Unesou až půl tuny nákladu. Posádka se během špatného počasí může ukrýt v malých krytých prostorách na přídi.

Gondor

Gondor je dědicem námořní zdatnosti Númenorejců a na jeho flotile je to znát. Má nejpočetnější a nejlepší loďstvo na světě. Členové nejstarších rodin a rodů jižního Gondoru se chlubí tím, že slouží na jeho válečných lodích a mořské ryby ulovené jeho rybáři jsou pravidelným pokrmem i na správcovské tabuli v Minas Tirith.

Korbita: Nejběžnější velká gondorská loď; dosahuje délky až 70 stop a šířky až 30 stop. Jsou to spolehlivá a v příznivém větru rychlá plavidla, mající nejčastěji dva stěžně. Na hlavním stěžni uprostřed lodě bývá jedna velká čtvercová plachta, u velkých korbit může být stěžeň prodloužen a nést ještě jednu malou plachtu. Menší, vždy jednodílný zadní stěžeň, nese jedinou, středně velkou elfí (trojúhelníkovou) plachtu. Posádku korbity tvoří 15-25 mužů a unese až 30 tun nákladu. Na zádi může mít nástavbu, která umožňuje celkem pohodlný pobyt na lodi i za delší plavby. Korbity mají jen několik párů vesel, které slouží pouze k manévrování v přístavu.

Gauka: Největší z gondorských lodí se tvarem podobá korbitám, ale je větší a robustnější. Na délku měří 75 až 100 stop, na šířku 30 až 40 stop. Na moři je mnohem stabilnější než klasická bárka, ale je pomalejší než korbita a v bouři není tak spolehlivá. Velká gauka může mít posádku až 40 mužů a velký náklad k tomu, až 150 tun. Mnoho gauk je vybaveno kastely, kde je možno se schovat před nepřízní počasí nebo během boje. Válečné gauky mají na palubách kastelů balisty a katapulty a mají jednu řadu vesel, aby za bezvětří nebyly úplně bezmocné. Válečné gauky mají vyjma posádky na palubě i vojáky, ty největší jednotku 80 mužů. Gauky mají dva, ty největší i tři stěžně. Nesou samé čtvercové plachty; dvě velké a k tomu podle velikosti až další dvě malé a když mají třetí stěžeň, tak ještě jednu středně velkou plachtu.

Kormidelník na gaukách je se svými pomocníky schován v kormidelní kajutě na zádi a vůbec nevidí, kam loď pluje; musí se spoléhat na rozkazy kapitána.

Orthela: Tuto válečnou veslici používají Gondořané téměř výhradně jen k boji s umbarskými galérami. Má dva stěžně s velkými elfími plachtami a jednu řadu vesel. Namísto klasického beranu na čáře ponoru mají některé orthely pouze zpevněnou a dopředu protaženou příď ve výši paluby. Taran takovýmto beranem sice obvykle nedokáže potopit cizí loď, ale velmi usnadňuje abordáž. Na délku měří v průměru 80 stop, na šířku 20 stop. Posádku tvoří 10-15 námořníků. Vzhledem ke své velikosti má překvapující počet vojáků - obvykle nejméně polovina veslařů je zároveň vycvičenými vojáky, kteří po úspěšném taranování nepřítele pouští vesla a dávají se do boje. Kromě veslařů je na lodi ještě dalších 60 vojáků, tvořících první útočný sled po taranu. Na zpevněné palubě blíže k přídi je nástavba, na jejímž vrcholu jsou katapulty; některé orthely mají na přídi a zádi ještě velkou balistu. Za špatného počasí nejsou orthely tak bezpečné, jako gondorské plachetnice, ale pořád jsou na tom se spolehlivostí lépe, než umbarské hakéry a märy.



Umbar

Hakéra: Pravá mořská pevnost Umbařanů, ve své podstatě velká galéra, měří na délku až 100 stop, na šířku až 25 stop. Díky třem řadám vesel a až třem jednodílným stěžňům s velkými čtvercovými plachtami jsou tyto mocné válečné lodě na svou velikost nečekaně rychlé a obratné. Při plné válečné výstroji unesou až 70 tun nákladu. Posádku tvoří 20-25 námořníků a až 180 vojáků. Všechny mají beran a jsou uzpůsobeny k taranování, jejich hlavní zbraní však bývají válečné stroje umístěné na zpevněné nástavbě na přídi a na zpevněné palubě na zádi. Přes svou velikost má na širém moři za špatného počasí velké problémy a vyžaduje notnou dávku štěstí a umění, aby bez úhony přestála bouři.

Mära: Toto univerzální bojové a pirátské plavidlo Umbaru měří na délku v průměru 70 stop, na šířku 20 stop. Vzhledem nejvíce připomíná galéru, ovšem s poněkud vyššími boky a tvarem trupu přizpůsobeným plavbě po širém moři; díky tvaru trupu, dvěma řadám vesel a až dvěma jednodílným stěžňům s velkými čtvercovými plachtami jsou tyto lodě na svou velikost nečekaně rychlé a obratné. Tato plavidla nejsou určena pro obchod; při plné válečné výstroji unesou tak leda naloupené poklady o hmotnosti do 30 tun. Posádku tvoří 10-15 námořníků a až 100 vojáků. Na zpevněné palubě poblíž přídě obvykle nesou jeden větší nebo dva menší katapulty, velké märy mohou mít na zádi ještě i balistu, ale jejich hlavní zbraní je taranování beranem. Na moři je za špatného počasí bezpečnější než velká hakéra, ale moudrý kapitán na její palubě se každé bouři snaží za každou cenu vyhnout.

Elfí lodě

Elfové staví lodě nejrůznějších velikostí, nemají však touhu vlastnit obří vodní paláce a hrady. Jejich lodě jsou nízké, štíhlé, s velkými lehkými plachtami a štíhlými vesly. Kladou důraz na rychlost, spolehlivost a ovladatelnost. Jejich charakteristickým znakem je kormidelní veslo na jednom nebo obou bocích lodě, na zádi. Přestože většina elfích lodí ani nemá palubu, jsou i ve velkých vlnách nesmírně spolehlivé a výborně ovladatelné - narozdíl od lidských lodí neprojíždí vlny skrz, ale klouzají po nich.



Žádné elfí lodě nemají nástavby, ne všechny dokonce mají i paluby - posádkám často na ochranu před nepřízní počasí stačí jen plátěné přístřešky.

Benta: Malá loďka, určená zejména pro říční plavbu. Tvarem připomíná kánoi - má do oblouku zvednutou, špičatou příď i záď, ve středu se trup roztahuje silně do šířky a je velmi nízký. Bentu pohání pádla, nikdy ne vesla. Může dosahovat až 20 stop délky a 6 stop šířky.

Cair/cîr: Typická elfí loď Třetího věku, používaná pro průzkumné, rybářské a obchodní účely. Tvarem připomíná luntu, má však vyšší boky, je kratší a je stavěna více pro pohodlí posádky a nosnost, než pro rychlost. Obvykle mívá jeden stěžeň pro velikou elfí plachtu; jen ty největší cairy mají i druhý stěžeň pro další plachtu. Mívá jednu sadu vesel pro případ bezvětří a pro manévrování v přístavech nebo plavbu po velkých řekách.

Lunta: Tato konstrukce prověřená staletími je největší lodí, jakou elfové staví. Na délku měří v průměru 60 stop, na šířku má 20 stop. Dlouhá ale může být až 90 stop, pak má na šířku až 30 stop. Její ponor nepřesahuje 6 stop, takže není problém s ní přistát v jakémkoli větším říčním přístavu. Loď je to souměrná a velmi elegantní, s protáhlou ostrou přídí i zádí, zvedající se do oblouku vysoko nad hladinu. Tvarem nejvíce připomíná drakkar, ale může mít až tři stěžně a většinou mívá palubu. Stěžně jsou vždy jednodílné, každý nese jednu velkou elfí plachtu. Mívá jednu sadu vesel pro případ bezvětří a pro manévrování v přístavech. Obvykle má posádku 15 mužů, přičemž je na ní prostor pro dalších 150 pasažérů. Jedinou nevýhodou těchto dlouhých lodí je, že nemá prostory pro ukrytí velkého nákladu - pojme maximálně 20 tun. Díky své rychlosti, bezpečnosti a pohodlí cestování je lunta oblíbená pro dlouhé zámořské plavby a je nejčastěji používanou lodí k cestám ze Středozemě do Valinoru.

< Stavíme si loď >
Začínáme - trup
Tento článek vychází z nepovinných d20 pravidel pro stavbu lodí, upravených pro potřeby Středozemě.
Napsal Rytíř 08.11.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 5 příspěvků.
ČAS neregistrovaní : 0.0023629665374756 sec;
Nenalezeny žádné záznamy.
1 až 20 z 34 >
Podobné články
ČAS 0.23833894729614 secREMOTE_IP: 52.91.245.237